Setkáváme se také s názvy nefigurativní nebo nepředmětné umění. Umělecký směr se nazývá abstrakcionismus a umělci takto tvořící abstrakcionisté.

​

Abstraktní umění se vyznačuje tím, že nezobrazuje žádný předmět (člověka, krajinu, apod.), žádné konkrétní věci, proto se mu říká malířství nepředmětné, abstraktní nebo nezobrazující. Vyjadřuje se autonomní soustavou výrazových prostředků (barva, tvar, objem, linie, struktura). Abstrakcionismus je umělecký směr usilující o vytvoření formy, která nepřipomíná reálnou skutečnost. Chce vytvořit dílo zbavené individuálního charakteru, záměrně absolutně neosobní. Abstraktní dílo lze interpretovat pouze v rovině subjektivního pocitového výkladu. Abstrakce je z filozofického hlediska jeden z podstatných momentů poznání. Jako abstrakci označujeme proces abstrahování, což je vytváření obecných pojmů odvozováním a vyvozováním. Proto lze tedy rozlišit něco abstraktního, tj. pomyslného, neskutečného, odtrženého od skutečnosti, a něco konkrétního, tj. určitého, věcného, smysly vnímatelného, skutečného. Abstrakce je momentem poznání konkrétního.

 

Abstraktní umění využívá barvu, barevnou plochu, linii a pohyb. Barva je základem obrazu. Umělci vyjadřují svá přání, pocity a zkušenosti barevnými skvrnami, geometrickými obrazci, liniemi. Umělci opouštějí tradice konvencí, jde jim o zduchovnění svobody, o návrat k přírodě. Využívají experiment, náhodu, a výtvarnou hru. Abstraktní umění přineslo odklony od reality, mezinárodní spolupráci, využívání starých kultur a kultur přírodních národů, hledání nových životních stylů, smazávání rozdílů mezi jednotlivými druhy umění, barevnou harmonii a disharmonii, barevný kontrast a barevný rytmus. Abstraktní umění nechává prostor pro vlastní fantazii asi tak, jako poslouchání hudby. V tomto umění je divák vtahován do tvorby. Výsledkem nemusí být obraz či socha, jde o průběh činnosti.