FRIDA KAHLO
Frida Kahlo, celým jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, se narodila v roce 1907 v Mexiku. Vyrůstala v rodině se zdánlivě nepoměrným přístupem ze strany rodičů. Zatímco otec byl fotograf a umělec, matka byla velmi konzervativní a přísná žena. Frida v dětství prodělala obrnu a kulhala tak na jednu nohu, za což často snášela úsměšné poznámky, jinak byla v mládí poměrně normální mladá dívka, která se na škole potkávala se skupinou podobně smýšlejících žáků. Svým způsobem však poutala pozornost. Chodila do Národní přípravné školy, která byla poměrně prestižní a nabízela dobré studium s politickým zaměřením. Prestiž školy byla dokonce na takové úrovni, že si mohla dovolit najmout si na výzdobu chodeb tehdejšího mladého umělce Diega Riveru, aby vytvořil malbu asi na sto padesáti čtverečních metrech. Frida obdivovala umění a chodila se ve volných chvílích na Riveru a jeho práci dívat.
V osmnácti letech, když jela se svým spolužákem Alejandrem, kterého tehdy milovala, ze školy se stala spolu s dalšími cestujícími obětí dopravní nehody. Jejich autobus se střetl s tramvají a Frida utrpěla značné zranění, včetně řady zlomenin a vnitřních zranění, které ji upoutaly na několik měsíců na lůžko. Během této doby Frida absolvovala řadu operací a návštěv nemocnic.
NAIVNÍ UMĚNÍ
Matka nechala Fridě nad postel umístit zrcadlo, možná aby se necítila tak osamoceně. Právě dlouhé chvíle samoty a pohled na vlastní obraz přivedl Fridu k malování. Začala malbami autoportrétů, které také tvořily značnou část jejího díla po celý život.
Když byla Frida v pozdější době na autoportréty dotazována odpověděla: „Maluji sebe, protože trávím mnoho času o samotě, a protože jsem motivem, který nejlépe znám.“ Nehoda jí způsobila celoživotní bolesti a řadu komplikací, které se během let neustále zhoršovaly.
Své obrazy nejprve rozdávala jako dárky své rodině a známým. V roce 1928 se setkala s Riverou znovu, nebyla už jen přihlížející studentka, přišla za ním jako umělkyně a chtěla znát jeho názor. Riveru oslnila nejen svou drzostí a ctižádostí, ale i jako umělkyně, dokonce natolik, že se o rok později vzali.
Žití s Riverou, který byl známým umělcem však neslo jistá příkoří, Frida byla dlouhou dobu „jen paní Riverová“ a sláva manžela její talent naprosto zastiňovala. Byla také spíše ženou v domácnosti než umělkyní, to se však změnilo po potratu dlouho chtěného dítěte, které zapříčinily následky po dřívější nehodě. K malbě se tak vrátila, aby se zbavila smutku a chmur, malba se pro ni stala opět partnerem v samotě a ponořením se do vlastního nitra.
Rivera začátkem 30. let kvůli politickým názorům, které se snažil promítat do svých zakázek o řadu z nich přišel a vzhledem k tomu, že jim s Fridou docházeli finance, museli se vrátit do Mexika. Rivera nebyl v Mexiku příliš spokojený a Fridě to dával značně najevo. Zatímco Fridě návrat do Mexika vyčítal, sbližoval se s její sestrou Cristinou, která mu stávala modelem. Po krátké době přišla Frida na to, že Rivera má s její sestrou milostný poměr, byla zdrcená a její zdravotní stav se opět zhoršil.
Zdrcená zradou milovaného Diega i vlastní sestry si toužila vydělat peníze a odjet do jiné země, přesto však nebyla schopna Riveru opustit a vídala se s ním každý den. Vzhledem k tomu, že Rivera ji svou slávou léta zastiňoval bylo pro ni o to větším překvapením, když jí jako odpověď na několik vystavených obrazů v Galerii mexické univerzity přišla nabídka od galeristy Juliena Levy, který po ní žádal fotografie jejích dalších obrazů, protože ji toužil vystavit. Frida, která viděla v nabídce pravděpodobně příslib nové budoucnosti neváhala a fotografie mu zaslala, příslib změny jí dal opět jistý náboj do života. Během vlastní výstavy už nebyla „jen paní Riverová“ byla Frida Kahlo, umělkyně a patřila jí pozornosti všech návštěvníků. Frida byla drzá, exotická, uštěpačná, odvážná, a to budilo dojem a pozornost, kterou si ona bez studu a okolků užívala. Pozornost také přitahoval její osobitý styl oblékání inspirovaný mexickými lidovými kroji, který byl značně pestrobarevný. Výstava jí přinesla také řadu dalších zakázek.
Jejím obdivovatelem se stal také André Breton, který byl při návštěvě Mexika natolik unešený její tvorbou, že ji pozval mezi surrealisty, Frida se s nimi přátelila, ale vzhledem k tomu, že nevnímala své obrazy jako sny, ale jako vlastní realitu, za surrealistku se nikdy sama nepovažovala.
Od roku 1943 se Frida stala profesorkou na umělecké škole „Esmeralda“ bohužel její zdravotní stav se opět zhoršil a žáci tak museli docházet na výuku k ní domů. V dalších letech podstoupila řadu operací, ale od bolestí a zhoršujícího se zdravotního stavu jí nijak nepomohly.
Až v roce 1953 se v galerii Loly Alvarez Bravo pořádala první výstava Fridy Kahlo v Mexiku. Frida v té době byla však již upoutána na lůžko, na kterém ji přivezli přímo do galerie a byla tak „součástí“ vlastní výstavy. Rok na to zemřela. V roce 1957 bylo na přání Diega Rivery, po jeho smrti, otevřeno muzeum Fridy Kahlo v Casa Azul, které funguje dodnes.
Kahlo za svůj život vytvořila na dvě stovky děl menších formátů, řadu autoportrétů a několik maleb zátiší. Její tvorba byla velmi precizní, vždy dbala na detaily. Psala také značné množství dopisů a vedla si deníky, které přináší zajímavou sondu do jejího života. I přes velmi křehké zdraví měla tato žena velmi působivý život a je jednoznačně pokladem světa dějin umění.
.