Vzhledem k tomu, že kromě osobních záznamů neměla Tomanová s fotografií do té doby žádné bližší zkušenosti, učila se všechno od začátku a přechod na nové médium pro ni nebyl jednoduchý.

 

Marie Tomanová v rozhovoru pro ČT ART uvedla: „Co tam pro mě bylo na tom nejtěžší v ten moment, jako toho přestupu z malby na fotku bylo to, že když člověk nebo když jsem já malovala tak jsem jeden obraz malovala třeba dva tři měsíce nebo já nevím měsíc a pak ten produkt, ten jeden obraz bylo to co se ukazovalo a jel se další obraz že jo. Zatímco s tou fotkou, protože jsem fotila na začátku digitál, tak jsem třeba během hodiny nafotila tisíc pět set fotek a absolutně jsem nevěděla, kterou z nich mám vybrat, protože to byl úplně hrozně najednou overwhelming, strašně moc jako fotek, a to pro mě byl proces, kterej mi trval asi nejdýl se naučit v rámci toho focení. V dnešní době už jsem na tom mnohem líp fotím tak tři sta, pět set za jedno focení a už vlastně si to umím sama editovat, vybírat si který, ale trvalo mi to tak čtyři pět let, než jsem se dostala do toho stavu, kdy si s tím vím rady aspoň trochu.“ 

​

Tomanová v té době neznala v New Yorku zrovna moc lidí, a tak začala s focením autoportrétů. Šlo o proces poznávání sebe sama, performativní prožitek a objevování vlastní identity vůči americké přírodě, zároveň však i o „návrat ke kořenům“ protože jí v New Yorku chyběla příroda moravského venkova, ve které vyrostla. Šlo o jakési pochopení toho, že svět kolem ní je reálný, že patří do Ameriky a americké přírody. Z několika autoportrétů se stal neplánovaně dlouhodobý projekt, který započal v roce 2013 a stále pokračuje.

Další z projektů, který měl mezinárodní úspěch nese název: Young American, na kterém Tomanová začala pracovat v roce 2015. Obsahem projektu jsou portrétní fotografie mladých obyvatel New Yorku, jedná se o lidi z různých zemí a kultur, kteří jsou buď to rodilí newyorčané nebo si New York zvolili jako nové místo pro život. V tomto projektu, stejně jako na svých autoportrétech Tomanová stále pracuje. V roce 2019 vyšla knižní monografie těchto fotografií a byla pokřtěna hned několikrát, v několika významných metropolích jako Tokyo, New York a Berlín. Nedávno byla oznámena příprava druhého dílu.

​

Další projekt z objektivu Tomanové byla série: It was once my universe, což je řada fotografií z České republiky, konkrétně z dlouho očekávaného návratu do rodného Mikulova, kam se nemohla Tomanová kvůli složité vízové situaci podívat celých osm let.

V roce 2020 pak proběhla výstava fotografií z mládí, které Tomanová fotila pouze na mobilní telefon ještě před prvním odjezdem do Ameriky. Jedná se o výběr z fotografií a je to jakýsi záznamový deník mládí a volnosti. Tomanová se k tomu vyjádřila v jednom rozhovoru takto: "...vlastně jenom takový osobní záznam zážitků z Mikulova, když nám bylo těch osmnáct, devatenáct a vlastně jsme tam takhle všichni pařili a selfie ještě ne.… vlastně neexistovalo, nic takovýho, ještě nebyl Instagram, nebylo to kam postovat, tak si to člověk jenom fotil pro sebe, pro vlastní jakoby a záznam..."

​

Marie Tomanová se ve svých fotografiích nejčastěji zabývá identitou, pohlavím a pamětí. Surovost a autentičnost jejich fotografií je výjimečná. Kromě svých vlastních projektů se zabývá také fotografií komerční. Fotí pro Lula Japan – japonskou variantu britského módního časopisu Lula a fotila také kampaň na hodinky pro firmu Gucci.

​

V roce 2022 se o Marii Tomanové chystá celovečerní dokument v produkci HBO, na kterém pracuje oscarová česká režisérka Marie Dvořáková.

.