IMPRESIONISMUS

Její osobní postavení k přístupu vedení školy vyústilo k tomu, že školu opustila a po dlouhém přemlouvání rodičů, především otce, který si o studiu umění myslel své odešla v roce 1866 studovat umění do Paříže. Na rozdíl od Pensylvánské umělecké školy však Pařížskou školu – École nationale supérieure des beaux-arts v této době dívky navštěvovat nesměly. Mary tedy nezbylo nic jiného než se přihlásit na hodiny soukromě. Své studium započala u významného představitele hyperrealistické malby a tehdejšího mistra Pařížské univerzity Jeana-Leona Gerome. V této době Mary Cassatt svůj talent rozvíjela především vytvářením kopií starých mistrů.

​

Cassatt rozšířila svou uměleckou přípravu o každodenní kopírování v Louvru (získala požadované povolení, které bylo nutné ke kontrole „kopírovaček“, obvykle žen s nízkým platem, které denně zaplňovaly muzeum, aby malovaly kopie na prodej).

​

Koncem roku 1866 nastoupila Mary do učení k Charlesi Chaplinovi a od dva roky později studovala u Thomase Coutura. Sen, který Mary měla bylo vystavovat na Pařížském salonu, kam také několikrát poslala svůj obraz, ale byl odmítnut. V roce 1868 byl však její obraz Hráč na mandolínu přijat, od té doby se obrazy Mary objevovaly na Salonu pravidelně. Salon však nepřinesl zdaleka takových úspěch, jak by bylo možné čekat. Mary žila stále s rodinou a otec, přestože ji finančně podporoval stále nesouhlasil s její volbou povolání, platil jí tedy obživu, ale odmítal platit za její výtvarné potřeby. Kvůli nedostatku financí se Mary v dopise z července 1871 zmiňuje o myšlence malování opustit: „Vzdala jsem se svého ateliéru, roztrhala otcovu podobiznu a po dobu šesti týdnů jsem se nedotkla štětce a už nikdy se ho nedotknu, dokud neuvidím nějakou perspektivu návratu do Evropy.“

​

Mary se však nakonec pomocí získané zakázky podařilo vydělat nějaké peníze a do Evropy se tak mohla vrátit. Konečně se jí začalo dařit, v Evropě byl o její dílo zájem a měla také podporu umělecké komunity.

​

Usadila se ve Francii a v roce 1877 Když se chtěla opět účastnit výstav na Salonu, byly její obrazy zamítnuty, poprvé po sedmi letech se tak na Salonu neobjevila. Mary měla však štěstí v neštěstí, její tvorby si všiml Edgar Degas o vyzval ji, aby se přidala k impresionistům, kteří pořádali vlastní výstavy a ona mezi ně velmi rychle a dobře zapadla, čemuž pomohl i její velmi blízký vztah s Degasem. Ten nebyl Mary jen přítelem, ale také učitelem, seznámil s mědirytem či leptem. Mary tyto techniky zaujaly natolik, že se jim začala blíže věnovat, společně s uměním japonských grafik, které se objevují v její pozdější tvorbě. V roce 1891 dokonce celou sérii tisků inspirovanou japonskými mistry vystavila.

​

Degas byl pro život Mary vůbec zajímavým přínosem a inspiračním zdrojem, stejně jako ona pro něj. Degas Mary často znázorňoval, nejčastěji v modistických salonech, které velmi rád navštěvoval. Sama Mary byla velmi elegantní dámou, takže Degasovo zalíbení v její osobě bylo naprosto pochopitelné. Degas spolu s Cassatt a Pissarem plánovali dokonce časopis zaměřený na grafiku s názvem Le tour de la nuit, ale vzhledem k četným odkladům, především Degasově nespolehlivosti, k jeho vzniku nikdy nedošlo.

​

Po roce 1900 se u Mary objevuje už pouze jediný motiv, a to motiv vztahu matky a dítěte. Konec Maryina života je spojován s vyčerpáním kreativity, krizí osobnosti a odmítáním nových směrů, neboť se stále držela svých témat, stylu a nelíbil se jí příchod novinek. Ke krizi osobnosti se přidala také řada zdravotních problémů. Zemřela 14. června 1926.

​

Téma matky s dítětem se stalo symbolem Mary Cassatt, dokázala jej vřele, autenticky a s naprostou samozřejmostí přenést do maleb, kreseb i tisků. V jejím díle se odrážela inteligence, sentiment a projevovala techničnost a disciplína.