Pop-art se objevil ve výtvarném umění koncem padesátých let dvacátého století. Největšího rozkvětu dosáhl v letech šedesátých. Pop-artové umění zasáhlo několik evropských zemí, zejména Anglii, Francii, Itálii a Německo, avšak největšího rozmachu dosáhlo v USA. Pop-art je zkratkou pojmu populární umění. Poprvé použil tento název anglický kritik Lawrence Alloway v roce 1955.

​

Umělci pop-artu se snažili svým uměleckým projevem poukázat na rysy soudobé civilizace. Umělci reagovali na masovost a hlučnost, na svět reklamy a komerce, na erotiku, brutalitu i banalitu idolů, dokázali pozvednout i běžné či již bezvýznamné předměty do roviny umění. Tvořili neobvyklými výtvarnými technikami, pracovali na atypické výtvarné podklady, volili zajímavá témata. Malovali výkladní skříně plné zboží, hamburgery a coca-colu, plakáty či portréty slavných umělců nebo politiků, obaly na zboží, auta apod.

Pop-artisté používali malbu i kresbu, ale také koláž, dekoláž, asambláž, sítotisk, komix, modelovali ze sádry. Často však různé výtvarné techniky kombinovali. Ke své práci používali i odpadové věci nebo zbytkové materiály.

​

​