TAMARA
DE LEMPICKA
Tamara de Lempicka se narodila roku 1898 do bohaté polské rodiny jako Marie Górska. Po rozvodu rodičů ji adoptovala babička a poslal ji studovat do Švýcarska. Tamara přesto většinu mládí strávila v rodné Varšavě. Již v roce 1916 se provdala za Tadeusze Lempickeho, vzala si jeho příjmení a začala užívat jméno Tamara, ve stejném roce také porodila dceru Kizette.
Kvůli politické situaci se v roce 1918 se spolu s manželem a dcerou přestěhovali do Paříže. Tamara docházela na Académie de la Grande Chaumière na Montparnass a studovala malbu. Jejím učitelem byl Maurice Denise a viděl v Tamaře potenciál v jejím talentu i nadšení. Už od roku 1923 své obrazy vystavovala a v roce 1925 proběhla v Miláně její samostatná výstava.
Ačkoli většina umělců této doby měla často nouzi o finance a ženy nebyly v umělecké společnosti často přijímány zrovna s nadšením, Tamara byla naprostým opakem tehdejším standardů.
ART DECO
V Paříži byla hvězdou a opravdovou femme fatale své doby. Nosila drahé a zajímavé modely a velké klobouky, čímž se pro značné množství žen stala módní ikonou. Její oblibě přispěl také bohatý společenský život a časté pořádání honosných večírků, kam zvala zajímavé lidi z vyšší společnosti, neboť právě takovými se ráda obklopovala. Od nižší společnosti se naopak odvracela a nechtěla se s takovými lidmi příliš potkávat. Obliba, kterou ve společnosti měla jí dovolovala žádat za svá díla vysoké sumy.
Náměty jejích obrazů byly také zcela ojedinělé, nehledala náměty v náboženství, přírodě ani politice, naopak její náměty byly zcela prosté. Malovala portréty, především svých známých a přátel, které byly ve stylu Art deco. Právě ojedinělost její práce jí přinesla mnoho obdivovatelů a mecenášů.
Sama se o svém díle vyjadřovala takto: „Byla jsem první ženou, která malovala čistě a jasně, a to byl základ mého úspěchu. Mé obrazy byly mezi stovkou jiných vždy odlišné.“
Tamara provokovala svět svým vzhledem, uměním i názory. Značnou provokací byl jistě i obraz prostitutky Rafaely z roku 1927, který The Sunday Times (britská obdoba NY Times) označil za akt století. Dvacátá léta byla obecně značně nabitá erotikou a Lempicka byla v tomto směru hrdinkou své doby, byla moderní, nekonvenční bytost a sexuálně svobodná.
Za další provokaci by se dala také označit znázorňování homosexuality, která se v díle Lempické objevovala, v mimořádných studiích ženských aktů, mnohdy až v kubistickém stylu.
Rok 1929 se nesl pro Tamaru v duchu změn, opustil ji manžel, který neunesl četné nevěry a propadl alkoholu, zároveň se tento rok stal vstupem do nových příležitostí. Tamara dostala nabídku vytvořit titulní stranu pro německý časopis Die Dame, pro který vytvořila chladný autoportrét: Tamara v zeleném bugatti.
Několik let po rozvodu se vdala znovu, tentokrát za Barona Kuffnera, se kterým se později odstěhovala do Ameriky. Podobně jako v Paříži i zde pořádala honosné večírky pro americkou smetánku. Konexe ve vyšší americké společnosti z ní udělaly obílenou portrétistkou hollywoodských hvězd.
Po smrti manžela se Lempicka vydala několikrát na cesty po světě, až se nadobro usadila v Mexiku. Než v roce 1980 zemřela, jejím posledním přáním bylo, aby její ostatky byly vysypány do jícnu Popocatepetlu.
Lempicka opravdu dostávala své přezdívky „baronka se štětcem“, hojně ve svých obrazech experimentovala se světlem a využívala jednoduché tvary a barvy. Její obrazy často představovaly výraz sexu a moci a mnohdy stíraly propast mezi pohlavími až androgynními těly. Přesto, že Lempicka byla představitelnou Art deco a „Glamomur girl“ značná část jejich obrazů nese také kubistické prvky.