HILMA
AF KLINT
Hilma af Klint a narodila roku 1862 ve Švédském Stockholmu do poměrně zámožné rodiny. V roce 1882 nastoupila na Královskou švédskou akademii výtvarných umění v rodném Stockholmu, kde patřila nejen mezi první ženské studentky, ale následně také absolventky. Během studia se věnovala především portrétům a přírodní tematice. Poměrně brzy po ukončení studia si ve Stockholmu vybudovala jméno a stala se uznávanou umělkyní.
V roce 1896 založila skupinu De Fem, která se orientovala na duchovno, seance a spiritualismus. Duševní prožitky a zážitky z těchto setkání pak následně promítala do svých děl, neboť je vnímala jako jakýsi meditační prostředek k prohloubení a pochopení svých niterních prožitků.
„Obrazy byly malovány mnou, přímo, bez skic a příprav, jen s velkým úsilím.“ řekla Hilma o své tvorbě navazující na spiritualismus. Mezi lety 1906-1908 jsou všechny její díla jakousi transformací vlastních představ do obrazů a abstraktních skic, také v tomto období vznikla významná série Eros.
ABSTRAKTNÍ UMĚNÍ
Hilma však netvořila jen abstrakce, byla také výbornou kreslířkou. Klint byla schopna tvořit velmi detailní a propracované studie vegetace, včetně jednotlivých stádií květů, či procesu od opylení až po vývoj plodu.
Rok 1908 nesl pro Hilmu velký význam, setkala se s Rudolfem Steinerem, rakouským filosofem, který se stejně jako ona orientoval na spiritualismus. Mimo jiné prohlásil, že její tvorba nebude pochopena minimálně dalších padesát let. Hilma se po setkání se Steinerem téměř na čtyři roky odmlčela, později se však k práci vrátila a začala se intenzivně orientovat na lidskou existenci, bytí a zánik. Na toto téma namalovala obrazový cyklus „Deset velkých“ což bylo deset monumentálních obrazů, které vypráví příběh života od narození až po stáří. Cyklus je velmi zajímavý především pro využití symboliky a práci s barvami.
Hilma občas některá svá díla vystavovala, avšak velmi zřídka a pouze na výstavách, kde se přidružovala k řadám dalších umělců. 26. října 1862 Hilma zemřela a zanechala po sobě závěť, v které stálo, že se její obrazy nesmí minimálně dalších třicet let vystavovat. Takové přání je značně netradiční, ale bylo dodrženo.
Až v roce 2008 bylo její dílo patřičně představeno veřejnosti, stalo se tak v rodném Stockholmu. Veřejnost byla z jejích děl naprosto unešená a Hilma af Klint si tak posmrtně získala řadu příznivců. Tato výstava však vyvolala také značný rozruch, alespoň mezi kunsthistoriky, neboť řada s nich se domáhala přepisu dějin umění, tedy alespoň přepisu moderny. Hilma af Klint je tedy doložitelně „pionýrka abstrakce“, jak také nesl název její pozdější Berlínské výstavy v roce 2013 a svou tvorbou tak předstihla Vasilije Kandinskij i Františka Kupku.
Tvorba Hilmy af Klint je naprosto ojedinělá a velmi poutavá. Často během tvorby využívala tzv. vědomé meditace a měla uvědomělý přístup k vlastní tvořivosti. Velmi působivá je také symbolika tvarů a barev v jejích obrazech, která nese jistou podobu s ikonografiemi. Byla radikální, a přesto zahalená tajemstvím.